ABAR Strakatý samet

Ahoj, jsem český strakatý pes a jmenuji se ABAR.

Narodil jsem se jako úplně první štěňátko z vrhu "A" Strakatý samet v úterý 6. září 2005, a proto jsem nejstarším potomkem Barbuchy Tyrkys. Taky moje oficiální jméno je odvozeno od jména mé maminky, ale doma mi říkají Bary. Celkem nás tehdy Barbucha porodila pět - mám ještě jednoho brášku a tři sestřičky.

Bydlím na vsi nedaleko Pelhřimova. Moji lidskou smečku tvoří panička Lenka, páníček Láďa, jejich syn Michal a děda. Ten je se mnou nejvíc, chodíme spolu nakupovat a na krátké procházky, nohy už mu holt neslouží jako zamlada. Na návsi se honím s dalšími psími kamarády, ale musím si dávat pozor na staré psy. Někteří mě nemají rádi a chtějí se prát. Obvykle to vyřeší vodítko na obou znesvářených stranách a je to.

K dispozici mám dvůr a zahradu a dokonce vlastní kotec, ve kterém ovšem bývám zřídka, když se u stavení děje něco, u čeho bych překážel. Společnost je tu pestrá - králíci, slepice, kachny, holubi a kočky. Všechna havěť má přede mnou respekt, pouze kačer občas provokuje a chce si se mnou měřit síly. Jednou mi zasekl drápy do obojku a přišel o ně. Od té doby mi dává celkem pokoj. Zlobí už jen na jaře, když se bojí o kachnu.

Dobře poznám, které kočky jsou naše a které cizí. Naše si pěkně olížu a cizí vyženu pryč. Taky asistuji u každého krmení, spočítám králíky, jestli nějací nepřibyli, ve chlévě zase kontroluji, co mají kočky dobrého a ochutnávám. No a co?! Kocour zase krade moje granule!

Nejlépe se mám o víkendu, kdy je se mnou moje lidská rodina celé dni. Přetahujeme se o provaz, hrajeme si s míčem. Chodíváme do lesa a do polí na dlouhatánské vycházky. Smím běhat úplně všude, jen mám zakázáno honit srnky a zajíce. To bych totiž dostal!

Hrozně rád se vozím v autě i přesto, že mi jízda nedělá moc dobře. Většinou jedeme hodně daleko, ale zase bývá v cíli cesty spousta psích kamarádů. Často se tam setkám s mámou Barbuchou a jejími dalšími dětmi, hlavně s Berenikou a Batistutou. A taky se svou první paničkou, u níž doma jsem se narodil. Vždycky se se mnou pomazlí a špitá mi do ouška, jako když jsem byl ještě  maličký: "Ty můj hošíčku." Musím se sice předvést v nějakém kruhu, což mě ani trochu nebaví, ale máme to s páníčkem natrénované. Za převádění jsem už získal řadu trofejí, ovšem nejsou k jídlu, tak co s nimi, že?

V dubnu 2007 jsem se zúčastnil bonitace a byl zařazen mezi chovné české strakaté psy, tak prý už mohu myslet na nevěsty. Zatím mě ale žádná psí krasavice nechtěla. Jen jedna u nás na vsi, která zase není vůbec strakatá a nemá jakési papíry či co. Proto nám pokus o sblížení zatrhli. Ale voněla krááásně... Nevadí, určitě se dočkám té správné a věřím, že nebude jen jedna. Zatím stihnu ještě pár dalších výstav, aby o mně ty strakaté holky věděly.

Moje základní údaje, výstavy, tituly a šampionáty...

Text a foto: Lenka Čermáková

 vstupní strana webové prezentace chovatelské stanice Strakatý samet

©Publikování nebo šíření obsahu tohoto webu je bez výslovného souhlasu majitelky CHS Strakatý samet zakázáno.